λυχνικός

λύχνιον

λυχνίς
λύχνιον ou λυχνίον, ου (τὸ) dim. de λύχνος, Diocl. et Antiph. (Ath. 206e, 666f) ; Thcr. Idyl. 21, 36 ; Plut. Cim. 6 ; Luc. Conv. 46.
λύχνιον, ου (τὸ) sorte d’onguent, Gal. 13, 437.