μαλάκυνσις

μαλακύνω

μαλακώδης
μαλακύνω [ᾰᾰ] amollir, Hpc. 365, 9 ; p. ext. affaiblir, Muson. (Stob. Fl. 1, 84) ; au pass. se laisser amollir, agir mollement, faiblir, Xén. Cyr. 3, 2, 5 ; DS. 17, 10.
Étym. μαλακός.