μύνομαι

μύξα

μυξάριον
μύξα, ης ()
I morve, Hippon. fr. 60 ; au plur. Hés. Sc. 267 ; Hpc. 369, 25 ; p. ext. ou anal. :
1 toute mucosité, Hpc. 411, 26 ; Arstt. H.A. 8, 2 ; 9, 32 ||
2 champignon à la mèche d’une lampe, Call. Ep. 59 ; Arat. 976 ||
II nez, Ar. fr. 650 ; au pl. Soph. fr. 110 Dind. ||
III sorte de prune, Diosc. Eup. 2, 67, p. 283.
Étym. μύσσομαι.
μύξα, ων (τὰ) v. μύξον.