ναυλόχιον

ναύλοχος

ναυλόω-ῶ
ναύ·λοχος, ος, ον, propre au mouillage des navires, Od. 4, 846 ; 10, 141 ; Soph. Aj. 460, Tr. 633 ; Eur. Hec. 1015 ; τὰ ναύλοχα, Plut. M. 984b, rade, port ||
Sup. -ώτατος, Phil. 1, 517.
Étym. ναῦς, λέχος.