νωθής
νωθρείανωθής, ής, ές :
1 lent, Il. 11, 559 ; Eur. H.f. 319 ; en parl. d’une eau qui
coule lentement, Anth. 9, 417 ; Arstt.
H.A. 2, 11
||
2 fig. qui a l’esprit lent ou
lourd, Eschl. Pr. 62 ; Hdt. 3, 53 ; Plat. Pol. 310e ||
Cp. -έστερος, Eschl.
l. c. ; Hdt.
3, 53 ; Plat.
Pol. 310e.
Étym.
Étymol. incert.