οἰκοφθορία

οἰκοφθόρος

οἰκοφόρος
οἰκο·φθόρος, ος, ον :
1 qui ruine une maison, Eur. (Stob. Fl. 67, 8) ; Plat. Leg. 689d ; DH. 1, 14 ||
2 coupable d’adultère, Suid. vo Ἱλάριος.
Étym. οἶκ. φθείρω.