οἰκόσιτος

οἰκοσόος

οἰκοτριϐής
οἰκο·σόος, ος, ον, qui fait la prospérité d’une maison, Max. π. κατ. 98 ||
E Poét. οἰκοσσόος, Nonn. D. 22, 270.
Étym. οἶκ. σόος.