οἰνοφλυγία

οἰνόφλυξ

οἰνοφόρος
οἰνό·φλυξ, -φλυγος (ὁ, ἡ) [ῠγ] litt. qui bouillonne de vin, d’où homme ivre, ivrogne, Hpc. 83g, etc. ; Xén. Ap. 19 ; Plat. Eryx. 405e ; Arstt. Poet. 25, 16, etc.
Étym. οἶν. φλύω.