περιωδυνία

περιώδυνος

περιωθέω-ῶ
περι·ώδυνος, ος, ον []
1 act. qui cause une vive douleur, Eschl. Ag. 1448 ; Plat. Leg. 873c ||
2 pass. qui éprouve une vive douleur, Hpc. 402, 40 ; Dém. 1260, 25.
Étym. π. ὀδύνη.