φλύαρος
φλυαρώδηςφλύαρος, ος, ον
[ᾱ]
1 bavard, qui parle à tort
et à travers, Plat. Ax. 369d ; Spt. 4 Macc. 5, 10 ;
NT. 1 Tim.
5, 13, etc.
||
2 bavardage, niaiserie,
sornette, Ar. Nub. 364 ; Plat. Ax. 365e ; Plut. Cic. 2, etc. ||
Cp. φλυαρότερος, Arr.
Epict. 2, 19,
10.
Étym.
φλύω.