φοιϐαστής

φοιϐαστικός

φοιϐάστρια
φοιϐαστικός, ή, όν :
1 inspiré, Lgn 13, 2 ||
2 p. suite, qui prophétise, qui prononce en prophétisant, gén. Plut. Rom. 20 (φοιϐάζω 2).