φοινώδης

φοιταλέος

φοιταλιεύς
φοιταλέος, α, ον []
I intr. :
1 qui va et vient, qui erre çà et là, Mosch. 2, 46 ; Opp. H. 1, 45 ||
2 égaré, insensé, Eur. Or. 327 ; A. Rh. 4, 55 ||
II tr. qui fait courir çà et là, qui rend furieux, Eschl. Pr. 599 ; Opp. H. 2, 513 ||
E Fém. -ος, Eur. l.c.
Étym. φοιτάω.