Φοντήϊος

φονώδης

φοξῖνος
φονώδης, ης, ες :
1 de sang, de meurtre, Th. H.P. 6, 4, 6 ; βλέπειν φονῶδες, Alciphr. 3, 21, avoir un regard sanguinaire ||
2 qui concerne le sang, Hpc. 484, 44.
Étym. φόνος, -ωδης.