φρούριον
φρουρίςφρούριον, ου
(τὸ)
I poste gardé,
particul. :
1 citadelle, Eschl. Eum. 919 ; Thc. 7, 28 ; particul. château
fort, Thc. 2,
18 ; 3, 18, 51, etc. ||
2 prison, Plat. Ax. 365e ||
II act. garde, Eschl.
Pr. 801 ;
d’où garnison, Thc. 2, 93 ; p. anal. en parl. du tribunal de
l’aréopage, Eschl. Eum. 949.
Étym.
φρουρός.