φυτοσπορία

φυτοσπόρος

φυτοτροφέω-ῶ
φυτο·σπόρος, ου () [] litt. qui fait des plantations ; fig. qui engendre, père, Soph. Tr. 358 ; avec le gén. Soph. O.R. arg. 1 ; Christod. Ecphr. 106.
Étym. φυτόν, σπείρω.