προδιαϐαίνω

προδιαϐάλλω

προδιαϐεϐαιόω-ῶ
προ·διαϐάλλω, accuser le premier : τινά, Thc. 6, 75, qqn ; τι, DH. Rhet. 10, 5, de qqe ch. ; au pass. Arstt. Rhet. 2, 23, 24 ; 3, 17, 15.