ῥιπταστικός

ῥιπτέω-ῶ

ῥιπτός
ῥιπτέω-ῶ (seul. prés. et impf.) c. ῥίπτω, Hdt. 4, 188 ; 7, 50, etc. ; Soph. Ant. 131, Aj. 239 ; Thc. 4, 95 ; Eur. Her. 150 ; Plat. Tim. 80a, etc. ||
E Prés. 3 pl. ion. ῥιπτεῦσι, Hdt. 4, 94 ; impf. ion. ἐρρίπτεον, Hdt. 8, 53.