ῥοῖζος

ῥοΐζω

ῥοιζώδης
ῥοΐζω, seul. moy. ῥοΐζομαι, c. ῥοιζέω, Jambl. Myst. 103.
ῥοΐζω, conduire à l’abreuvoir, acc. Hippiatr. 220 ||
Moy. avoir un flux de ventre, Str. 673.
Étym. ῥόος.