συνοπτικῶς

σύνοπτος

συνόρασις
σύνοπτος, ος, ον, qu’on peut embrasser d’un coup d’œil, pleinement visible, Arstt. Pol. 2, 19, 9 ; Mir. 130 ; Pol. 2, 28, 9 ; DH. 9, 24 ; Plut. Tim. 27.
Étym. συνόψομαι.