συνωμοτικῶς

συνώμοτον

συνωνέομαι-οῦμαι
συνώμοτον, anc. att. ξυνώμοτον ου (τὸ)
1 alliance jurée, confédération, ligue, Thc. 2, 74 ||
2 conjuration, DH. 6, 34 ; DC. 37, 39.
Étym. συνόμνυμι.