θυννοκέφαλος

θύννος

θυννοσκοπεῖον
θύννος, ου () thon, poisson de mer, Oracl. (Hdt. 1, 61) ; Eschl. Pers. 424 ; Arstt. H.A. 6, 17, 12, etc.
Étym. pré-grec ; rapprochement avec θύνω, θύω par étym. populaire.