θυρωρέω-ῶ

θυρωρός

θυρωτός
θυρ·ωρός, οῦ ( ou ) []
1 portier, portière, Hdt. 1, 120 ; Eschl. Ch. 565 ; Plat. Phil. 62c, etc. ||
2 ami du marié, qui gardait la porte de la chambre nuptiale, Sapph. 99.
Étym. θύρα, ὁράω.