θησαυρικός

θησαύρισμα

θησαυρισμός
θησαύρισμα, ατος (τὸ) ce qu’on amasse, trésor, réserve, Soph. Ph. 37 ; Eur. El. 497, Ion 1394 ; fig. en parl. de maux, Démocr. (Plut. M. 500d).
Étym. θησαυρίζω.