τραπείομεν

τραπέμπαλιν

τράπεσδαι
τραπ·έμπαλιν [ᾰᾰ] adv. en revenant sur ses pas, à rebours, Phérécr. (Phot. p. 598, 11), et par conj. Plut. M. 396 et DC. 47, 40, 7.
Étym. τρέπω, ἔμπαλιν.