τυμϐοῦχος

τυμϐοφόνος

τυμϐοφόντης
τυμϐο·φόνος, ος, ον, litt. « meurtrier des tombeaux », c. à d. qui trouble la paix des tombeaux, Anth. 8, 216.
Étym. τύμϐος, πεφνεῖν.