τηλῶπις

τηλωπός

τημέλεια
τηλ·ωπός, ός, όν, qu’on voit au loin ou de loin, Soph. Aj. 564 ; p. anal. qu’on entend de loin, Soph. Ph. 216.
Étym. τῆλε, ὤψ.