ἠλεός
ἠλεόφρωνἠλεός, ά, όν :
1 pass. fou, insensé, Od.
2, 243 ; subst. ὁ ἠλ. Call. fr. 173, le fou ;
en parl. de choses, Call. fr. 174 ;
adv. ἠλεά,
Anth. 7, 639,
follement ||
2 act. qui trouble la raison, en
parl. du vin, Od. 14, 464 ||
E Voc. apoc. ἠλέ,
Il. 15,
128.
Étym.
pré-grec ; cf.
*ἠλός.