ἠλεμάτως

ἠλεός

ἠλεόφρων
ἠλεός, ά, όν :
1 pass. fou, insensé, Od. 2, 243 ; subst. ὁ ἠλ. Call. fr. 173, le fou ; en parl. de choses, Call. fr. 174 ; adv. ἠλεά, Anth. 7, 639, follement ||
2 act. qui trouble la raison, en parl. du vin, Od. 14, 464 ||
E Voc. apoc. ἠλέ, Il. 15, 128.
Étym. pré-grec ; cf. *ἠλός.