ᾤμωξα

ὠμῶς

ὤν
ὠμῶς, adv. durement, cruellement, Xén. Vect. 5, 6 ; Thc. 3, 84 ; Dém. 753 ; Plut. M. 60 ; joint à πικρῶς, Dém. 845 ; à ἀγρίως, Plut. M. 60d, etc. ||
Sup. ὠμότατα, Isocr. 198e.
Étym. ὠμός.