δολόμυθος

Δόλοπες

Δολοπήϊος
Δόλοπες, ων (οἱ) les Dolopes, pple de Thessalie, postér. d’Epire, Pd. (Str. 431) ; Hdt. 7, 132, 185 ; Thc. 1, 98 ; etc. ||
E Dat. pl. Δόλοψιν, épq. Δολόπεσσιν, Il. 9, 484 ; Q. Sm. 3, 469 ; Orph. Arg. 132.
Étym. Δόλοψ.