Ἡρακλεώτης

Ἡρακλεωτικός

Ἡρακλεῶτις
Ἡρακλεωτικός, ή, όν :
1 d’Hèraklès, Ath. 500a ||
2 d’Hèrakleia, en Bithynie, en parl. d’animaux, de choses (crabes, noix, etc.) Arstt. H.A. 4, 2, 3 ; P.A. 4, 8 ; Th. H.P. 1, 10, 6, etc.
Étym. Ἡρακλεώτης.