κλείω

Κλειώ

κλέμμα
Κλειώ, οῦς () Kleiô (Clio), Muse de la poésie, particul. de l’épopée, Hés. Th. 77 ||
E Poét. gén. Κλεοῦς, Pd. N. 3, 144.
Étym. κλέος.