Κηφισιᾶσι(ν)

Κηφισιεύς

Κηφίσιος
Κηφισιεύς, έως [ῑσ] adj. m. habitant ou originaire de Kèphisia, Plat. Ap. 33e, etc. ; CIA. 1, 338, 5 (408 av. J.-C.) etc. ; v. Meisterh. p. 75, 12.
Étym. Κηφισιά.