Ἀγαμέμνων

ἀγαμένως

Ἀγαμήδη
ἀγαμένως [ᾰᾰ] adv.
1 avec joie ou bonne grâce, Plat. Phæd. 89a ||
2 de façon à exciter l’admiration, Arstt. Rhet. 3, 7, 3.
Étym. ἄγαμαι.