ἀϊστόω-ῶ
ἀΐστωρἀϊστόω-ῶ (f.
ώσω, ao.
ἠΐστωσα, d’où
ᾔστωσα, pf.
inus.) rendre invisible, anéantir, Od. 20, 79 ; Pd. P. 3, 37 ; Eschl. Pr. 151, 232 ;
Soph. Aj.
515 ; Hdt.
3, 69, 127 ; au
pass. Od. 10,
259 ; Plat. Prot. 321a ||
E Ao. pass. sans augm. 3 pl. ἀϊστώθησαν, Od. l. c. Ao. act. dor.
ἀΐστωσα [ᾱϊ]
Pd. l. c.
Étym.
ἄϊστος.