ἀνδρειότης

ἀνδρειόω-ῶ

ἀνδρειφόντης
ἀνδρειόω-ῶ :
1 rendre homme ; pf. pass. ἠνδρειωμένος, Procl. Ptol. 2, 3, p. 89, fait homme ||
2 donner de la virilité, de l’énergie, Jos. Macc. 15, 23.
Étym. ἀνδρεῖος.