ἀπενιαύτησις

ἀπενιαυτίζω

ἀπεννέπω
ἀπ·ενιαυτίζω :
1 être exilé pour un an, Xén. Mem. 1, 3, 13 ; Philstr. V. Ap. 1, 13 ||
2 survivre un an, DC. 46, 49.
Étym. ἀπό, ἐνιαυτός.