ἄποτμος

ἀπότοκος

ἀποτολμάω-ῶ
ἀπό·τοκος, ος, ον, né de, qui résulte de, gén. Arét. p. 46, 55, etc. ; subst. ὁ ἀπ. propagation (d’une maladie), Hpc. 816f.
Étym. ἀποτίκτω.