ἀπηλεγέως

ἀπηλεγής

ἀπηλιαστής
ἀπ·ηλεγής, ής, ές, qui ne s’inquiète de rien, Naz. 2, 93b ; adv. ἀπηλεγές, Nic. Th. 495 ; Opp. C. 2, 510, sans s’arrêter à rien.
Étym. ἀπό, ἀλέγω.