ἀξιοθέατος

ἀξιόθεος

ἀξιόθρηνος
ἀξιό·θεος, ος, ον, digne de la divinité, Œnom. (Eus. P.E. 230c).
Étym. ἄ. θεός.
ἀξιό·θεος, ος, ον, digne d’être vu, Alciphr. 3, 55.
Étym. ἄ. θέα.