βεκκεσέληνος

βεκός

Βελϐινίτης
βεκός ou βέκος (τὸ) pain, mot cypriote, sel. Hippon. fr. 82 ; phrygien, sel. Hdt. 2, 2 ; postér. gén. βέκους, Arstd. t. 2, 3.
Étym. p.-ê. R. indo-europ. *bhh₁g-, cuire.