Bailly.app
Signets
Paramètres
À propos
διάστασις
διαστατικός
διαστατικῶς
διαστατικός,
ή, όν
[
τᾰ
]
1
propre à dissoudre, à séparer,
T. Locr.
100
e
;
Plut.
M.
952
b
||
2
fig.
propre à désunir, qui amène la discorde,
Plut.
Pomp.
53
||
3
qui prononce distinctement,
gén.
DL.
4, 38
.
Étym.
διάστατος
.