δυσήλιος

δυσημερέω-ῶ

δυσημερία
δυσημερέω-ῶ [] passer une mauvaise journée, c. à d. avoir des ennuis, éprouver un échec, être malheureux, Phérécr. (Com. fr. 2, 296) ; DH. 1, 57 ; Plut. M. 740a ; Ath. 219e, 585c.
Étym. δυσήμερος.