ἔφηλις

ἔφηλος

ἐφηλότης
ἔφ·ηλος, ος, ον :
1 qui a une tache blanche sur l’œil, El. N.A. 15, 18 ; Poèt. (EM. 714, 6) ||
2 brûlé par le soleil, Spt. Lev. 21, 20.
Étym. ἐπί, ἥλιος.