εὔπηκτος
εὐπήληςεὔ·πηκτος, ος,
ον :
1 bien assemblé, bien
construit, en parl. d’une salle,
Il. 2, 661 ;
d’une tente, Il.
9, 663 ; d’une
chambre, Od. 23, 41 ||
2 compact, dense,
Th. C.P.
5, 20 ; Thcr.
Idyl. 1, 128
||
3 qui gèle facilement,
Arstt. Longæv.
5, 9 ||
Cp. -ότερος, Th. l. c. ||
E Dor. εὔπακτος, Thcr. Idyl. 1, 128. Épq. ἐΰπηκτος, Il. 2, 661 ; 9, 663 ;
Od. 23,
41.
Étym.
εὖ, πήγνυμι.