κατάγνωσις
καταγνωστέονκατάγνωσις, εως
(ἡ)
I mauvaise opinion de,
Thc. 3, 16
||
II p.
suite :
1 blâme, reproche,
Pol. 6, 6, 8
||
2 condamnation,
Thc. 3, 82 ;
Dém. 720, 21 ;
κ. τοῦ θανάτου, Xén. Mem. 4, 8, 1, condamnation à mort.
Étym.
καταγιγνώσκω.