κνυζέω

κνυζηθμός

κνύζημα
κνυζηθμός, οῦ ()
1 jappement joyeux ou craintif d’un chien, Od. 16, 163 ; p. anal. cri d’un petit enfant, Ath. 376a ||
2 p. ext. rugissement, cri de bête féroce, A. Rh. 3, 884 ; Opp. C. 3, 169.
Étym. κνυζέω.