ὀδμαλέος

ὀδμάω-ῶ

ὀδμή
ὀδμάω-ῶ (seul. prés.) Gal. 4, 487 ; moy. ὀδμάομαι-ῶμαι, flairer, sentir, Démocr. (Sext. M. 7, 139) Nic. Th. 47 ||
E Pass. seul. sbj. ao. au sens act. ὀδμηθῶ, Hpc. 7, 292.
Étym. ὀδμή.