ῥυτίς

ῥυτίσματα

ῥυτόν
ῥυτίσματα, ων (τὰ) [ῠμᾰ] pièces à un habit raccommodé, Mén. (Com. fr. 4, 312).
Étym. *ῥυτίζω de ῥυτίς.