σύγκρασις
συγκρατέονσύγκρασις, anc. att.
ξύγκρασις, εως
(ἡ)
[ᾱ]
1 mélange, réunion,
Hpc. V. med.
18 ; Eur.
fr. 21, 4 ; Thc. 8, 97 ; Plat. Pol. 273b, 277c, 278d ; Phil. 64d ; Plut. Arat. 10, etc. ||
2 tempérament ou constitution d’un homme, Ptol. Tetr. p. 8, 2 ; 10, 18
||
3 température,
Diosc. 1 Proœem.
p. 6.
Étym.
συγκεράννυμι.