συνηρεφία

συνῃρημένως

συνήρης
συνῃρημένως, adv. :
1 conjointement, collectivement, Phot. Bibl. 323, 9 ; p. suite, en général, Ammon. p. 63 ||
2 par contraction, Hsch. vo ἅλιον.
Étym. συναιρέω.